Latinská Amerika je mým druhým domovem. Kdybych měla dát na srdce, tak vlastně prvním… Od první návštěvy před dvanácti lety se tam pravidelně vracím. Už když z okýnka letadla vidím vlny omývat pobřeží Limy, Cancúnu nebo Havany, pozoruji načervenalou půdu a zelené nekonečno amazonského pralesa, zrychluje se mi tep. Cítím, že jsem tady správně. Tady začíná dobrodružství. Cesta za poznáním. Znovuobjevování starých civilizací, jejich přístupu k životu. Tady je hmatatelné tajemství ukryté vysoko v horách, vyryté v poušti, pod nánosy vegetace i v temnotě jezer.
Nebylo lehké přiznat si tuto vášeň a najít způsob, jak se jí věnovat.
Španělštinu jsem milovala, reálie jihoamerického kontinentu o to víc. Život mě ale na magisterské studium zavál do Itálie, kde se nekonala žádná idylka. Stejný obor tam studovat nešlo, musela jsem začít od nuly s cejchem přistěhovalce z východní Evropy. Literaturu jsem vyměnila za kalkulačku, naplnění za povinnosti. Sny o cestování přes Atlantik jsem zavřela hluboko do šuplíku. Po státnicích jsem nemohla sehnat práci. Když jsem brzy nato jednou večer v baru umývala mastné nádobí, řekla jsem si dost. Už nechci ztrácet čas.
Chci být novinářka! Chci vyprávět příběhy, které mají smysl.
Během týdne jsem si vyřídila stáž v zahraniční redakci České televize. Už jsem tam zůstala. Ani tam to nebyla procházka růžovou zahradou. Televizáčtina je velmi specifický jazyk. Musíte se naučit mluvit v obrazech. Rychle se rozhodovat. Vybírat to nejpodstatnější. Šířit poselství.
Latinská Amerika má co říct. Promlouvá skrze neutuchající archeologické nálezy a po staletí předávané mýty. Pořád překvapuje. Nabízí klíč k životnímu poznání. Chci skládat střípky této mozaiky. A vy můžete se mnou.